Fotograf jako psycholog

Klíčem k úspěšné práci nejen s dětmi je vzájemná komunikace a my jako fotografové bychom se ji měli snažit navázat a hlavně rozvíjet. 

Občas ke mně přijdou rodinky s dětmi, které se stydí nebo se bojí. Tento blok může být bohužel někdy dán i díky fotografům (ne všem), kteří chodí do škol a školek. Sama si pamatuji jak to bylo nepříjemné a kolikrát byl i pan fotograf nerudný. 

Já nechci, aby si děti nesly tyto nepříjemnosti dál, proto se snažím zapracovat i na přístupu. Dětem ukazuji, že focení nebolí a ani nemusí být nuda. Fotíme formou hry, kdy pak děti po chvíli jsou přirozené s úsměvem ve tváři.

Děkuji všem rodičům a jejich dětem, protože ony mě učí.

Dalším druhem focení, při kterém je důležitá forma komunikace, je párové. Jde hlavně o uvolnění páru pro přirozené pózy. Proto zabrousíme zpátky do minulosti na tóóóóóó ... třeba jak jste se poznali, pustíme Vaší oblíbenou písničku, se kterou máte spojené šťastné chvilky. Dále probíráme, Vaše nejoblíbenější místo, jídlo, vzpomínku, atd. 

To všechno působí na to, abyste alespoň na chvilku zapomněli, že právě stojíte před foťákem.

Děkuji Vám všem, kteří se se mnou vydáváte na tuto cestu!

Vaše Anet.